|
|
Definice
Demodikóza je parazitální onemocnění kůže vyvolané přemnožením roztočů z rodu Demodex.
Etiologie a Patogeneze
Demodex canis je zopdovědný za většinu lézí u psů. Parazité osidlují chlupové folikuly, ale byli nalezeni i v přilehlých mazových a potních
žlázách. Horizontální přenos se odehrává pouze během krátkého postnatálního období z feny na štěně.
Celý vývojový cyklus trvá 20-35 dnů a má 5 vývojových stádií: vajíčka ve tvaru vřetene; malé larvy, které mají 3 páry krátkých končetin;
protonymfy se 3 páry končetin; nymfy se 4 páry končetin a dospělci, kteří mají hlavu, hruď a 4 páry končetin.
Demodex canis je přítomný v malém počtu v kůži u většiny zdravých asymptomatických psů. Parazité se živí primárně buňkami folikulů,
folikulárním detritem a mazem. Dospělci přežívají krátkou dobu mimo hostitele.
Nejsou úplně objasněny důvody, které vedou k propuknutí klinické formy onemocnění u některých jedinců. Některé studie uvádějí,
že u psů s generalizovanou demodikózou se v séru nachází faktor, který vede k supresi lymfocytů. K supresi lymfocytů také dochází při
sekundární bakteriální infekci. Je možné, že jak demodikóza, tak sekundární bakteriální pyodermie vedou k supresi lymfocytů a to umožní
nadměnrné množení populace demodexů. Uplatňují se zde i dědičné faktory, vyřezením postižených psů (obou rodičů a jejich sourozenců)
z chovu se omezil výskyk klinické demodikózy.
Klinické příznaky
Ložisková demodikóza
Ložisková demodikóza se mnohem častěji vyskytuje u mladších psů (ve věku 3 až 11 měsíců). Objeví se jedno nebo více ložišek, šupinatění,
alopecie, někdy s erytémem nebo jen s prořídnutím srsti. Objevují se na jakémkoliv místě těla, ale nejčastěji na obličeji a hrudních končetinách.
Přibližně 90% těchto případů se vyléčí samo, ale 10% může přejít do generalizované formy.
Generalizovaná demodikóza
Generalizovaná forma demodikózy a její klinické projevy jsou pestré. Rozsáhlá alopetická ložiska jsou doprovázena šupinatěním, mazotokem,
erytémem, pustulami, krustami a vředy. Po prasknutí chlupových folikulů se vyvíjí furunkulóza a reakce na cizí těleso, jež představují zákožky,
keratinový detritus a maz. Častým nálezem je hyperkeratóza folikulů, která se klinicky jeví jako dilatované chlupové folikuly obsahující
keratinové zátky. Zvířata s erytémem, papulami a vředy mohou vykazovat pruritus. Léze se mohou sekundárně infikovat bakteriemy
Staphylococcus intermedius ...., které urychlují tvorbu vředů a výsledkem je exsudace a tvorba krust. Zřetelná je periferní lymfadenopatie.
Psi jsou v důsledku generalizované dedomidózi oslabení, mohou mít příznaky anorexie, apatie a horečku. Může se vyskytnout i pododermitida,
při níž dojde k otoku tlapky a k vývoji interdigitálních cyst, které ulcerují. Následně pak vytéká krvavý až hnisavý sekret. Pododemodikóza má
špatnou prognózu, neboť zbavit se v tomto případě demodexů je velmi obtížné.
Terapie
Ložisková demodikóza
Denní lokální léčba s benzoylperoxidovým gelem nebo preparáty s rotenonem je diskutabilní, neboť mnoho případů se vyléčí sptontánně.
Někdy je nutné nasadit léčbu jen pro uklidnění majitele. Vždy je nutné ve 2-3 týdenních intervalech provádět kontrolu, zda se stav zlepšuje
nebo přechází do generalizace.
Generalizovaná demodikóza
Léčbu vždy řeší veterinární lékař.
Vzhledem k dědičným predispozicím vůči demodexu se nedoporučuje používat k chovu psy, trpící generalizovanou formou.
Zdroj - kniha: Kožní nemoci psa a kočky (Richard G. Harvey, Patrick J. McKeever)
Odkaz na další článek o Demodexu na webu SBTC CZ - Demodikóza odkaz zde:
A do třetice další info o demodikoze !
Pro zvětšení klikni na foto:
/
Zdroj - časopis: Svět psů č. 8/2012